28. října 2011 v 13:46 | Ady
|
Ady
S Elíí jsme tam v objetí seděly a čekaly, co bude dál. Ten někdo se očividně přibližoval ke stanu. Tlukot mého srdce musí být slyšet jako kostelní zvon. Přešlapoval kolem našeho stanu, jako kdyby zjišťoval, jestli spíme. Pokud měl v úmyslu nás vystrašit k smrti, povedlo se. Klepaly jsme se strachy a ani nemukly. Týna si samozdřejmě pochrupkávala v peřinkách a celý okolní svět jí byl jedno. Ten někdo pořád chodil okolo stanu, jako sup čekajíc až umřete žízní, aby si na vás mohl pochutnat. Podle kroků jsme poznaly, že se právě přemístil k ohništi. Pak byl chvíli klid. Ticho. Už jsme si myslely, že odešel, ale pak se kroky znovu přibližovaly k našemu stanu. Znovu stan obešel kolem do kola. Zastavil se před vchodem do stanu. Už jsme málem omdlévala strachy. Zip pomalu, skoro neslyšitelně sjížděl dolů. S Elíí jsme na sebe byly naplácnutý a snažily jsme se přesunout dál od zipu. Do stanu vniknul chladný vánek a spolu s ním i David. Začaly jsme ječet jako pominuté. Snažil se uchopit Elíí, ale ta kolem sebe plácala rukama a nohama. Já jsem nebyla schopná pohybu. Když nemohl chytit Elíí, chytil mě. Zkoprněla jsem. Elíí se mě snažila zatáhnout zpátky, ale on byl moc silný. Vytáhl mě ze stanu a když jsme stáli venku chytil mě zezadu za krk. Nemohla jsem se hýbat ani křičet. Mezitím už Elíí stála venku taky.
,,Pusť jí! Slyšíš! Okamžitě jí pusť! Vždyť jí ublížíš!'' Bylo to, jako by křičela naprázdno. Vůbec jí neposlouchal.
,,Vrať se ke mně a nechám jí jít. Jinak...'' říkal to s absolutně klidným hlasem. Jakmile dořekl poslední slovo, vytáhl z kapsy nůž. To už se i Týna konečně vyhrabala ze stanu. Chvíli tam tak stála než jí to došlo, co se tu děje.
,,Ty jsi mi ale zachráňkyně. Málem jsi zaspala všechno drama.'' řekl s úšklebkem. Jen Týna viděla nůž, znehybněla.
,,Tak co? Vrátíš se ke mě? Nebo to odnese tvoje kamarádka?'' Najednou se na cestě objevila světla auta. Z něho vyskákali kluci a přiběhli přímo k nám. Ostří nože se mi přitisko ještě víc ke krku.
,,Ihneď jej pusť!'' zavelel Patrik.
,,Nebo co? Uhodíš mě? Jsi směšný!'' přitáhl si mě víc k sobě. Jelikož byl vysoký, stála jsem na špičkách.
,,On možno nie, ale ja áno!'' ozval se za Davidem Roman. Tohle zřejmě nečekal. Otočil se na Romana a pustil mě.
,,Tak ty si chceš hrát chlapečku? Tak se ukaž co umíš!'' Jen co mě pustil ze svého pevného sevření jsem omdlela.
Týnka
Když David pustil Adélu, omdlela. Patrik se k ní okamžitě rozběhl. Držel jí tam v náručí a hladil po tváři. Roman se tam mezitím rval s Davidem a vypadalo to vyrovnaně. Nakonec to David vzdal a utekl. Až teď jsem si všimla, že Patrik brečí. Pořád Adélku hladil po vlasech a po tváři. Ležela nehybně jako by spala. Přes levou lícní kost až k pravému prsu se jí táhla rozšklebená rána zalitá krví. Igor zavolal záchranku. Pak si všechno pamatuju jako v mlze. Slyšela jsem jen houkání záchranky. Seděla jsem na studené zemi, ale nevnímala jsem to. Po tvářích mi tekly proudy slz. Přemýtala jsem si všechny chvilky s mojí Adélkou. Brala jsem ji jako mladší sestru. Nikdy jsme se nerozdělily. Záchranáři odvezli Ady do nemocnice. Patrik si vydupal, že musí jet taky. Zůstala bych tam sedět snad věčně. Dívala jsem se na zem zmáčenou její krví. Někdo přeze mě hodil deku. Otočila jsem se a uviděla jen ty jeho oči.
,,Musia ti byť zima.'' vlídně se na mě usmál Igor i když bylo vidět, že je to vynucený úsměv.
,,Ne, není mi zima.''
,,Ale áno, je. Klopeš sa tu ako ratlík.''
,,Zbalte sa. Ideme k nám na hotel. Tu vás samotnej nenecháme.'' zavelel Roman. Elíí hned poslechla. I ona byla dost paralizovaná. Já tam jen tak seděla a Igor mě objímal.
,,Už je dobre.'' konejšil mě. Ale já věděla, že není. Adélka možná umře...
Pokračování příště.....
Néé, to nééé! :( ..Rychle další díl!!!