Tahle je zvlášť pro mojí milovanou Týnku :-*!!! ( celý v češtině je to schválně.)
Někdo by mohl tvrdit, že mám dokonalý život. Ještě před rokem bych mu dala za pravdu, ale teď bych ho s chutí vrazila.
Jmenuji se Kristýna Panešová, ale všichni mi říkají Týna. Je mi 24 let a jsem šťastně vdaná. Ale začnu od začátku....
S mým manželem jsem se seznámila na jednom koncertě naší oblíbené kapely. Naše setkání bylo velmi komické. Tedy, smála jsem se jen já. On už ne. Vylila jsem na něj svoje pití. No, nadával jako špaček. ,,Podívej se jak vypadám!'' hulákal. ,,Jako zmoklá slepice a ovce navrch.'' smála jsem se mu.
,,Narážíš snad na moje vlasy?!'' rozlítil se ještě víc. Byl totiž kudrnatý...no jako ovečka!
,,Pojď zvu tě na drink, když jsi ty ten můj zničil.''
,,Já ho nezničil. To ty jsi ho na mě vychrstla a já jsem teď celej mokrej a ulepenej.''
,,To je jedno. Prostě pojď dokud jsem opilá.'' chytla jsem ho a táhla k baru. ,,Dvě piva prosím.''
Popíjeli jsme celý večer až do rána. Alkohol a bujará zábava udělali své a ráno jsem se probudila u něj v hotelovém pokoji. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala kde jsem a co se stalo. Když jsem ovšem viděla vedle sebe spícího kluka, vzpomínky se mi vrátily. No do hajzlu. Pamatovala jsem si všechno až na příchod na hotel a co se dělo pak...
,,Vstávej! Slyšíš?! Notak dělej!'' lomcovala jsem s ním.
,Co, co se děje? pak si to taky uvědomil. ,A do hajzlu.''
,,Jo, do hajzlu.'' přitakala jsem.
,,Doufám, že nedošlo..na.. ty víš na co.'' podíval se na mě zvláštním pohledem.
,,Já doufám víc.''
,.No, tak já udělám něco k snídani.'' a vstal z postele. Byl jen v boxerkách a musím, ač nerada uznat, že mu to moc slušelo. Měl vypracované tělo, vlasy po ránu rozcuchané a krásně kudrnaté. Boxerky na něm byly přilepený tak, že jsem měla dokonalý výhled na všechno. Sledovala jsem ho, jak připravuje snídani. Svaly se mu napínaly a zase uvolňovaly. A ty šlachy jsem viděla až odsud. No, pohled to byl přímo pro bohy.
,,Tu máš moje krásná neznámá.'' postavil přede mě vajíčka se slaninou.
,,Hm...snídaně do postele, to si nechám líbit. Ale pro příště si nech ty lichotky od cesty. Mohla by mě na tu báječnou snídani přejít chuť. řekla jsem mezi sousty.
,,Jsem rád, že ti chutná! Prozradíš mi své jméno?'' přešel moje slova bez povšimnutí a přisedl si na postel.
,,Kristýna. Ale všichni mi říkají Týna. A kdo jsi k čertu ty?'' podávala jsem mu prázdný talíř.
,,Igor Belaj.'' řekl automaticky a vzal si ten talíř.
,,Hezký jméno Igorku, ale myslím, že ti stejně budu říkat ovečko.''
,,Ty si ale koleduješ.''
,,Bééééééé'' tímhle jsem tomu nasadila korunu.
,,Jak myslíš.'' odložil talíř a začal mě lechtat.
,,Nééé! Dost! Vždyť se počůráááám!'' snažila jsem se mu vykroutit, ale nešlo to. Držel mi obě ruce. Pak se ale začal nenápadně přibližovat.
,,Pomóóóc!! Úchyl! Chce mě znásilnit!'' křičela jsem.
,,S tebou bede ještě hodně práce.'' Nestihla jsem nic namítnout, protože mě začal líbat. Jemně, něžně a procítěně.
Když se odtáhl, byla jsem chvíli mimo, ale pak to začalo. Hodila jsem po něm polštář se slovy: ,,Úchyle úchylnej! Takhle blbneš hlavy malejm holkám! Že se nestydíš!''
,,Nestydím.'' odpověděl i když jsem se ho neptala a ránu polštářem mi vrátil. Jak jsem pak zjistila, bydlí na Slovensku, což je dost daleko od mé rodné Prahy. Když jsme nebyli spolu,psali jsme si na internetu. Párkrát jsem dokonce dostala dopis. Samozdřejmě, že jsme za sebou jezdili. Takhle to šlo rok, než mě požádal o ruku. Někomu může přijít hloupé být zasnoubená v devatenácti letech, ale tenkrát jsem svět viděla růžove. Přestěhovala jsem se za ním na Slovensko. Když uběhnul rok, vzali jsme se. Svatba byla přímo pohádková. No a ani neuplynul další rok a narodila se nám dcerka Anička. Byla tak nádherná, když mi jí poprvé položili na bříško. Igor byl samozdřejmě u toho. Jak se časem ukázalo, byla celá tatínek. Nejen podobou, ale i gesty. I ty kudrnaté vlásky už se jí rýsovaly. Říkali jsme jí naše malé jehňátko. V tu chvíli byl můj svět bez chybičky. Měla jsem milujícího manžela a dokonalé dítě. Přes den jsem se starala o dům a o Andulku a večer, když naše ovečka usnula, věnovala jsem se Igorovi.. Jenže, přesně mezi touhle dobou a součastností se to zlomilo. Teď bych mohla příběh zakončit, zabalit, zalepit obálku a poslat do Hollywoodu jako skvělej romanťák. Bohužel toho je ale ještě dost co říct....
Dům vedle nás byl dlouho opuštěný. Ale jednoho dne, když jsem se vracela z nákupu, stálo u něj stěhovací auto. Noví sousedé! To je super! pomyslela jsem si. Alespoň tu bude víc srandy. Zvlášť jestli budou mladí. Jenže, nebyl to zrovna malý domeček, který by si mohl mladý pár dovolit. Tedy pokud ho nezdědili, jako Igor ten náš. Malou jsem dala po obědě spát, upekla jsem sušenky a mohlo se vyrazit přivítat nové sosedy. Zazvonila jsem a přišel mi otevřít mladý muž mého věku s černými delšími vlasy a obleku. Ne moc levným.
,,Dobrý den!'' zdvořile jsem pozdravila.
,,Dobrý den.'' pozdravil i on.
,,Šla jsem vás přivítat v našem sousedství a taky jsem upekla sušenky.''
,,Pojďte dál.'' vyzval mě s milým úsměvem. Pozvání jsem přijala. I když to tu bylo ještě poloprázdné, musím uznat, že dost útulné.
,,Posaďte se.'' ukázal gestem na dvě křesla stojící u konferenčního stolku z tmavého dřeva.
,,Mimochodem, jmenuji se Týna a bydlím hned vedle vás.'' představila jsem se.
,,Já jsem Roman Birkuš a moc mě těší, že vás poznávám.''
Nabídla jsem mu sušenky a konverzace se rozproudila. Zjistila jsem, že pracuje ve firmě svého otce jako generální ředitel. Povídalo se s ním moc hezky, ale už jsem musela jít domů. Vždyť mi tam spí dítě.
,,Vy máte dítě?'' ptal se poděšeně, když jsem mu řekla o malé.
,,Ano, už skoro dvouroční dcerku.
,,Přiveďte ji někdy, nebo kdybyste jí potřebovala pohlídat, řekněte! Rád pomůžu!'' nabízel se hned ochotně. Jistě, vždyť nemá děti ani manželku, tak neví jaké to je, mít na hlídání dítě, které je po Igorovi.
,,Moc děkuju. Vaši pomoc ráda využiju.'' to ještě nevíš co tě čeká chlapečku. pomyslela jsem si.
,,Co kdybys mi tykala? Říkej mi prostě Roman.'' podal mi ruku.
,,Říkej mi prostě Týna ty prostě Romane.'' oba jsme se zasmáli.
Nějakou dobu jsme se potkávali za plotem a taky na kafíčku u jednoho z nás. S malou si moc hezky hrál. Byl by z něho dobrý otec. pomyslela jsem si. Andulka ho měla ráda. Aby taky ne, když s ní dělal všemožný kraviny. Igor se jí už dlouho takhle nevěnoval. Nemám mu to za zlé. Má teď moc práce. S Romanem jsem zažívala to, co mi v manželství chybělo. Chodili jsme společně do divadla a na různé akce. Já jsem v tom viděla čistě jen kamarádský vztah, ale u Romana to přerostlo v něco víc.
,,Já tě asi miluju.'' řekl mi u jedné z večeří, na které jsme pravidelně chodívali. Už jsem mu chtěla odpovědět ať neblázní, jenže něco mi říkalo ať to zkusím.
,,Taky mi nejsi lhostejný.'' odpověděla jsem nakonec. Po skvěle stráveném večeru jsem zůstala u něj doma. Andulku mi hlídala moje sestra Adélka. Přítel se s ní zrovna ošklivě rozešel a tak jsem ji vzala k sobě.
S Romanem jsme v něžnostech pokračovali i u něj doma. Sex s ním byl pro mě něcím novým, neprobádaným. Bylo to jiné než s Igorem. Ten se teď poslední dobou vracel z práce unavený a ze sex byl na nic. Naše manželství upadlo do stereotypu. Nějakou dobu, jsem se takhle s Romanem zcházela. On zase pozval svého bratra aby ho seznámil s Adélkou. Ti se do sebe zamilovali a všechno zase bylo na chvíli růžové. Ovšem jen na chvíli. Igor totiž něco vytušil a když mu sousedka vyzvonila jak moc se mám k Romčovi, bylo zle. Nejdřív zuřil, pak hrozil, pak prosil a nakonec brečel. Nikdy jsem ho neviděla brečet. To ve mně vzbudilo hrozné výčitky svědomí. Vzala jsem všechno nejnutnější pro sebe a Aničku a odešla jsem k Romanovi. Igora jsem nevídala už ani na ulici. Ovšem žádost o rozvod nepodal. Zase bylo všechno docela v pořádku, ale to by to nesměl být můj život, aby se něco nezkazilo. Zjistila jsem totiž, že jsem těhotná. Jenže gynekolog mi řekl, že už v třetím měsíci! A to jsem ještě žila s Igorem. Ihned jsem to s ním musela probrat. Sešli jsme se v kavárničce na kraji města.
,,Ahoj. Jak se máš?'' pozdravila jsem ho. Na první pohled vypadal, že ne moc dobře. Košile nebyla správně vyžehlená, kravata mu neseděla a ani nebyl moc upravený. Chyběla mu ženská ruka. To mě trošku uklidnilo. Žárlila bych snad kdyby si někoho našel? Asi ano. A dost. Pořád jsem k němu něco cítila.
,,Vynech zdvořilosti a jdi rovnou k tématu.'' napomenul mě. To mě trošku zamrzelo.
,,Víš musím ti něco důležitého říct.'' posadila jsem se na židli naproti němu.
,,Doufám, že se nechceš rozvádět! Na to v žádném případě nepřistoupím! Pořád jsi moje žena. Jednou tě ten chlap omrzí a vrátíš se. Cítím to.'' Takovou upřímnost jsem u něj snad ještě neviděla.
,,Ne, to zatím ne. Já víš. Jak jen začít. Je to už tři měsíce co spoulu nežijeme.
,,Ano, to je, ale mě to připadá jako roky.'' odpověděl. Každé jeho slovo mě bodalo a rozeznívalo v hlavě hlásek: Něvěrnice nevěrná!
,, No a v té době jsme se ještě milovali. Myslím fyzicky. A já jsem teď těhotná.'' řekla jsem neznatelným hláskem.
,,Půjdu na test otcovství.'' prohlásil rázně. ,,Chci vědět, čí je to dítě.''
Ze skuzky s Igorem jsem odcházela dost zmatená. Doma jsem samozdřejmě všechno řekla Romanovi. S testem otcovství souhlasím. Pak šlo všechno ráz na ráz. Výsledky testů měly být do týdne a všichni byli jako na trní. Každé ráno jsem vybírala poštu, jestli už náhodou ty výsledky nepřišly. A dnes tam byly. Celá rozklepaná jsem otevírala obálku. Její obsah mě tak viděsil, že jsem omdlela. Otcem je totiž Igor! Ten jásal a skákal radostí do stropu, ovšem Roman už nadšený nebyl. Teď jsem stála před těžkým rozhodnutím. Mám si vybrat muže se kterým mám teď už dvě děti a nebo muže se kterým mě poutají pouze dobré vzpomínky? Nemohla jsem se rozhodnout a tak jsem odjela na týden do lázní. Andulku zase hlídala sestra. S Patrikem si už taky zařídili vlastní domácnost a když hlídali malou, vypadali jako rodina. Moc to těm dvoum spolu slušelo. V lázních jsem potkala o něco starší paní, která před lety stála ve stejné situaci. Měla se rozhodnout mezi manželem a milencem. Nakonec dala přednost milenci a dodnes toho lituje. Milenec ji za čas opustil a manžel jí už nikdy nevzal zpět. To už jsem sice byla přikloněná na Igorovu ztranu, ale tohle to rozhodlo. Teď jen zbývalo jim to oznámit. Roman to vzal hrdě a statečně. Říkal, že mě chápe a rozumí mi. Taky by se rozhodl pro rodinu. ,,Tu jsem ale chtěl mít s tebou.'' řekl mi nakonec. Proč mi to oba musejí dělat tak těžké? Igor mě vzal zpět hned. Odstěhovali jsme se blíž k mojí sestře, abychom si mohli navzájem pomáhat a všechno bylo zase dobré. Narodil se nám syn Tadeášek a teď jsem konečně našla štěstí. Igor změnil zaměstnáni, kvůli času. Teď mě bral do divadla a na večeře a konečně jsme si vyrazili i na koncert zrovna té kapely, která nás před lety seznámila....








moc pekné :)