close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Grázl nebo princ?

1. listopadu 2011 v 0:03 | Ady |  Jednorázovky
Tentokrát jednorázovka pro Janku... :) Doufám, že se bude líbit! :)


Dnes jdu poprvé do nové školy. Bydlela jsem s mamkou v Uherském Brodě, ale dostala nabídku práce na Slovensku v Piešťanech. Nechtěla jsem na Slovensko. Nechtěla jsem ani kamkoliv jinam. Jenže můj táta opustil mámu ještě když byla těhotná a nikdy mě nechtěl vidět. Takže mi nezbývalo nic jiného, než jít s mamkou. Moc mě mrzelo, že opuštím své kamarády, ale snad si tu najdu nové. Nejprve mám jít za ředitelkou a ona mě pak uvede do hodiny. Ještě, že jsem ráno nesnídala, protože bych všechno vyzvrátila. Chce se mi utéct, ale nohy mě nějak neposlouchají. Hrdě zvednu hlavu a zaklepu na dveře ředitelny.
,,Ďalej.'' ozve se zpoza dveří.
Otevřu tedy a vejdu dovnitř. Tam sedí chlapec s hnědými kudrnatými vlasy. Otočí se, aby viděl, kdo přišel. Sjede mě pohledem od hlavy až k patě a pak se zpátky obrátí k ředitelce.
,,Dúfam, že už sa podobná situácia nebude opakovať. Teraz choď do triedy.'' utrhne se na toho kluka.
,,Ospravedlňujem sa. Takže ty si Janka ano? otočí se na mě s milým úsměvem.
,,Ano.'' Jen jsem nezřetelně pípla. Určitě jsem bílá jako stěna.
,,Zavediem ťa do tvojej triedy. Budeš chodiť do triedy 4.D. Tvoje triedna učiteľka sa volá pani Dvořáková. Za tou budeš chodiť so všetkými problémami.''
Neobtěžovala se ani zaklepat, prostě otevřela dveře. Učitelka zrovna psala něco na tabuli a nikdo jí zřejmě nevěnoval moc pozornosti. Až na pár lidí v prvních lavicích. Jestli chci letos odmaturovat, přidám se k nim.
,,Toto je Janka. Vaša nová spolužiačka.'' představila mě a zase odešla.
,,Povedz nám niečo o sebe.'' vyzvala mě učitelka.
,,Jmenuji se Janka Dostálová a jsem z Uherského Brodu.'' znovu děkuji Bohu, že jsem nesnídala.
,,Tak si sadni tamto do tej lavice.'' a ukáže až na zadní lavici, kde sedí černovlasý kluk.
,,Ja som Roman.'' představí se mi.
,,Janka.'' Sice jsem už říkala jak se jmenuju, ale co jiného na to odpovědět?
,,Prečo ste sa s rodičema presťahovali práve na Slovensko?''
,,Já žiju jenom s mámou a ta tady dostala práci, tak jsem musela jet s ní.''
,,Prepáč. To som nevedel.'' omlouval se hned.
,,To je v pohodě!'' usmála jsem se.
Na konci hodiny jsem vytáhla MP3jku a zaposlouchala se do písničky Fallen Angels od skupiny Black Veil Brides. ... We are the fallen angels ... křičel mi do uší Andy. Nevnímala jsem nic jiného než tu hudbu. Vždycky mě dokonale uklidní. Vzpomenu si na Andyho hypnotizující modré oči orámované černě. Okolní svět pro mě v tu chvíli neexistoval. Vpíjela jsem se do textu, hudby, každičkého tónu... A tak se mi nedivte, že jsem nezpozorovala blížícího se Igora, kluka z ředitelny. Jak jsem zjistila v hodině od Romana, je to pěkný grázl. Na svědomí má vymlácená okna po celé škole a šikanu jak žáků, tak i učitelů.
,,Proč ho tady ještě trpí?'' ptala jsem se Romči.
,,Jeho rodiče to tady sponzorujou. Nemůžou ho jentak vyhodit.'' dostalo se mi jasné odpovědi.
Protekční chlapeček...pomyslela jsem si.
,,Čau mačiatko!'' pozdravil Igor a sednul si na mojí lavici.
,,Bože! Ty jsi mě ale vyděsil! To už víckrát nedělej prosím.'' lekla jsem se ho.
,,Prepáč. Vravel som si, že ťa provedu po škole.'' řekl s šibalským výrazem.
Vlasy mu zplívaly podél obličeje a ten jeho kukuč! Byl prostě k sežrání! Klid! Přece se nenecháš oblbnout nějakym týpkem, co to zkouší každý týden na jinou.
,,Jo, to by bylo super! Díky!'' přijmula jsem jeho nabídku.
Nejdřív mi ukázal všechny odborné učebny do kterých budeme chodit a pak i kabinety učitelů. Když jsme procházeli okolo záchodů, zatáhl mě na klučičáky. Natlačil mě na studenou okachlíkovanou zeď.
,,Co to kruci...'' nestihla jsem doříct větu, protože mě začal líbat.
Netvrdím že by mi to bylo nepříjemné. Naopak, ale pak přitvrdil. Drtil mé rty těmi svými a i když jsem se bránila zavřenými ústy, nakonec podrobně prozkoumal mé mandle. Jsem spíše na romantiku a líbání potají na klučičích záchodech mě moc nevzrušuje. Vždyť může každou chvíli někdo přijít, což se samozdřejmě hned potvrdilo. Dveře rozrazil nějaký vysoký tmavovlasý kluk. Jen obrátil oči v sloup a zamumlal něco ve smyslu už zase.
,,Patriku vypadni!'' sykl na něj Igor.
Téhle chvíle jsem využila abych vyklouzla. Hned jsem dohnala toho kluka.
,,Ahoj, prosím tě, jsem tu první den a moc se tu nevyznám. A tenhle neandrtálec...kývla jsem Igorovým směrem... mi nedokázal ukázat nic jinýho, než že by mohl pracovat na krčním. Pomohl bys mi prosím najít třídu 4.D?''
Když se přestal dusit smíchy, představil se.
,,Ja som Patrik Sýkora a chodím do vedľajšej triedy. Konkrétne do 4.A. Poď so mnou, stíhame to tesne. Za chvíľu zvoní.''
,,Díky ti můj princi na bílém koni, že si mě zachránil před tou hroznou ztvůrou!'' zahrála jsem dojatou princeznu.
,, S tebou bude ešte veľa srandy!'' popíchl mě.
Do třídy jsem dorazila těsně před zvoněním v závěsu s Igorem. Ten pakoň totiž chodí do stejné třídy. Vážně výhra.
,,Tak aké to bolo?'' zeptal se Roman, ani mi nevěnoval pohled.
,,Co tím myslíš?'' dělala jsem schválně blbou.
,,Vždy je to rovnaké. Dievča zatiahne na záchod a my sa ani nemôžeme ísť vychcat!''
Tentokrát jsem se smíchu neudržela já. Akorát vcházela do třídy učitelka a tak jsem se musela zklidnit.
Celou hodinu jsem přemýšlela o Igorovi. Co to má sakra za blbý nápady? A jak je vidno má je každej den. Drby se na téhle škole šíří nadzvukovou rychlostí a o přestávce to už snad věděl každý. Tedy, alespoň mě to tak přišlo. Na chodbě jsem utvořila hlouček s Romanem, Patrikem a ještě jedním klukem. Jmenoval se Paľo. Dobře jsme se bavili, než k nám nakráčela nějaká husa s nohama až do nebe, peroxidní blond hlavou, silikonovejma čtyřkama, který doslova přetékaly z uplého trička na ramínka a sukní, že bych to typovala na pásek a ne na sukni.
,,Tak hele frajerka, Igor je môj, chodí so mnou. Rozumieš? Daj od neho ruky preč, alebo ti je urazím.'' spustila na mě ta levná napodobenina Barbie.
,,Tak to upřímnou soustrast, protože tě vážně lituju. A víš co? Nech si ho! O opotřebovaný věci nemám zájem.'' nasadila jsem absolutně nevinej výraz. Jen jsem slyšela kluky, jak se za mnou dusí smíchy. Roman se to snažil maskovat kašlem, ale moc mu to nevycházelo. Barbie odešla a nechala nás v klidu.
,,Teda! Beriem si ťa ako osobnú ochranku!'' řehtal se Patrik a přivinul si mě k sobě.
,,Nie, tá je moja!'' objal mě Roman.
,,Omyl páni. Tá je moja.'' chytl mě za zápěstí Igor.
,,Tak to ani omylem.''vtrhla jsem se mu. ,,Až si budu chtít hrát na pohádku Kráska a Zvíře, dám ti vědět. Jó a mimochodem, hledala tě tu tvoje holka.''
Zblednul ve tváři, ale zase hned zčervenal. Učiněnej chamaleon. Naklonil se ke mě a pošptal mi: ,,Počkám si na teba.''
Ta věta mohla vyznít všelijak, ale mě vyzněla celkem mile a upřímně.
V další hodině jsem si všimla, že mě Igor propaluje pohledem skrz na skrz. Jenže Igor nebyl jediný kdo ve třídě někoho sledoval. Roman se zasněně upřel pohledem na jednu zrzku. Mám dojem že se jmenuje Libuška. Za dnešek jsem ji ani neviděla, že by se s někým bavila.
,,Tak se svěř Casanovo. šťouchla jsem do Romči.
,,Ja sa nezverujem len tak niekomu.''
,,No dovol! Copak já jsem jentak někdo?'' naoko jsem se urazila.
,,Fajn, fajn ... Libuška sa mi hrozne moc páči už rok. Dokonca mám pocit, že jej milujem. '' spustil.
,,Tak proč jí to neřekneš?''
,,Nemám odvahu. Čo keď ma odmietne? To by som neprežil.''
,,Tak já něco zjistím.'' Hned o přestávce jsem šla za ní.
,,Ahoj, já jsem Janka. Ty jsi Libuška viď?''
Jen slabě přikývla. No s Romanem se k sobě úžasně hoděj...Oba tací stydlíni...
,,Víš, že se líbíš jednomu mému kamarádovi?''
Civěla na mě, jako bych jí řekla, že jí žádá o ruku princ William.
,,Roman se do tebe zakoukal a neměl odvahu ti to říct.''
,,Naozaj? To nie je možné.''
,,Ale, jo je...''
,,Aj on sa mi veľmi páči, ale nemohla som mu to povedať. Bála som sa.''
,,Tak mu to běž říct hned! Vsadím se, že to vyjde!'' dodala jsem jí odvahu.
Zvedla se a zamířila k němu. Pak jsem jen viděla, ale neslyšela. Roman jí něco povídal, pak jí objal a nakonec políbil. JÉÉÉ! Jak romantické!
,,No vidíš. Ani to nebolelo viď?'' gratulovala jsem Romčovi.
,, Nie. Nebolelo. Som ti moc vďačný.''
Po škole na mě čekal Igor.
,,Musím s tebou hovoriť.'' naléhal.
,,Fajn, alespoň mi ukážeš kudy mám jít domů.'' lhostejně jsem odpověděla.
,,Vieš, moc sa mi páčiš. Naozaj! A aby si vedela, že to myslím vážne ... rozišiel som sa s Kačkou ... rovnako ich mala desať na každý prst.''
,,Tak to si nemáte co vyčítat.'' vyklouzla mi jedovatá slůvka.
,,Ja viem, ale teraz to myslím vážne.''
....................................................
S Igorem jsem se scházela i přes pravidelné vyhrožování od Barbie. Ta stejně nakonec dala pokoj. Igor se vážně změnil k nepoznání. No a za dva měsíce jsme spolu začali chodit. Roman s Libuškou jsou spolu moc šťastní a dohromady s Paľem a Patrikem, tvoříme skvělou partu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tynka09 Tynka09 | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 6:20 | Reagovat

Igor jako grázlík, hmmm...:-D Bylo to dokonalé a vůbec... nemám slov!!! Ledaže,... už se konečně vrhneš na mou jednorázovku!!! :-D :-D :-D

2 tinushqaaa tinushqaaa | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 10:32 | Reagovat

wooow .. tak toto bolo super !! .. roman aký hanblivý :D .. a igor aký grázel :DD ... dobre si to vymyslela :) .. kedy bude ďalšia časť najlepšieho leta ? :D

3 Miška Miška | Web | 1. listopadu 2011 v 11:55 | Reagovat

Juuu tohle se mi fakt páčilo :))

4 Janka Janka | 1. listopadu 2011 v 16:44 | Reagovat

wauuuuuuuuuu, to je krásný :) :) a dokonce mě to i trošku vystihuje :):) můžu říct jen velké DĚKUJU :)

5 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 18:43 | Reagovat

Je to strašně moc krásnééé x) :)

6 Elíí Elíí | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 19:53 | Reagovat

Fíha, super! :)

7 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 4. listopadu 2011 v 21:21 | Reagovat

Fíha :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama