30. listopadu 2011 v 22:23 | Ady
|
,,Třeba tam potkáš toho kluka, o kterém básníš'' snažila se mě povzbudit.
,,Má pravdu, třeba ho tam vážně potkám.''
Uviděla jsem ho jak sedí na jedné ze sedaček obložený děvčaty jako chlebíček. Moc si jich ale nevšímal, což mě trošku uklidnilo. To jeho kamarád si svých obdivovatelek užíval více než dost. Byl hubený s delšími havraními vlasy a uhrančivýma očima. Rty měl krvavě rudé, i když to mohl být jen otisk rtěnky dívky, co mu právě seděla na klíně.
,,Verčo já chci domů'' obrátila jsem se s prosebným pohledem na kamarádku.
,,Vždyť jsi tu sotva pět minut a už chceš jít domů? Pojď! Hodíš do sebe pár panáků a bude ti hej.'' Ať jsem chtěla nebo ne, dotáhla mě k baru a už přede mnou stál panák rumu. Oklopila jsem do sebe tu hříšnou tekutinu, která mě hřála na prsou. Ještě jsem k ní přidala pár bratříčků a v patřičné náladě jsem se vydala k parketu. Samozřejmě jsem musela projít okolo Paľa a jeho harému. Připojila jsem se k hloučku poskakujících lidí a předvedla, co umím.
,,Páni! Ty jsi vážně dračice když se rozjedeš!'' pochválila mě Verča.
To, čeho jsem chtěla docílit se povedlo. Paľo ze sebe setřesl nějakou blondýnu a vydal se směrem ke mně. Nemohla jsem si nevšimnout těch vražedných pohledů jeho obdivovatelek.
,,Nečakal som ťa tu.''
,,To ani já tebe'' zalhala jsem. Jistě, že jsem se modlila, aby se tu objevil.
Chvíli se na mě jen díval a když už se nadechoval k řeči, přišel pro něj nějaký kudrnáč, že prý mají jít ladit. Až teď jsem si všimla aparatury na pódiu. Za chvíli se tam mihnul ten černovlasý, za ním vysoký pohledný kluk a nakonec kudrnáč s Paľem. Představili se jako skupina The Paranoid a šli na svá místa. Paľo se posadil za bubny a já si našla místečko u pódia. Stála jsem naproti tomu černovlasému, abych alespoň trošku viděla Paľa za těmi bubny. Všichni byli jednoduše skvělí. Měli propracované texty, které dávaly hlavu a patu a byly o něčem, skvěle složená hudba a nechyběla ani kytarová sóla. Po vystoupení jsem se šla posadit k baru a objednala si dalšího panáka rumu. Cítila jsem, že se na mě někdo dívá, ale neotočila jsem se. On přišel sám.
,,Tak čo? Páčil sa ti koncert?'' zeptal se a posadil se vedle mě.
,,Jo, šlo to...Neřekl si mi, že hraješ v kapele.''
,,Prepáč, ale nehovorím to každému na stretnutie.''
,,To je pravda. Asi bych se taky nesvěřovala někomu, koho potkám na hřbitově.''
,,Poďme. Predstavím ťa chalanom'' a táhl mě za ruku do V.I.P. salónku. Kluci tam seděli po hromadě a o něčem vášnivě debatovali. Jakmile nás spatřili, zmlkli.
,,Toto je Elizabeth'' představil mě Paľo.
,,A toto sú Igor, Patrik a...''
,,Roman.'' předběhl ho poslední.
,,Prečo sa voláš Elizabeth?'' zeptal se mě Roman.
,,Prý se tak jmenovala jedna moje dávná příbuzná. A asi je to uhozené, ale tohle jméno se u nás dědí. Moje máma i babička se tak jmenují a tak se tak jmenuji i já.''
S Paľem to škublo, když jsem mluvila o té dávné příbuzné.
,,Moc toho o ní nevím. Jen to, co mi stihla vyprávět babička. Byla to prý krásná šlechtična o kterou se ucházelo mnoho nápadníků, ale ona z nějakého důvodu všechny odmítala. Pak se po ní slehla zem...''
Roman hltal každé mé slovo. Igor jen nevěřícně kroutil hlavou a Patrika to očividně nezajímalo.
,,Poď so mnou na čerstvý vzduch.'' tahal mě ven Paľo.
,,No, tak co potřebuješ?'' zeptala jsem se ho, když jsme stáli u zadních dveří klubu. Díval se na mě tak žalostným pohledem jako by mi chtěl něco důležitého říct, ale nemůže. Místo toho mě začal líbat. Nemohla jsem se bránit. Byla jsem jako přimrazená. Tolik mě to k němu táhlo jako by byl magnet. Vzepřepřela jsem se celou svou vůli a od jeho rtů se odtrhla...
Další díl ! Trochu mě znepokojilo to,jak mluvila o tom svém jménu a s Palem to škublo x) Asi v tom něco bude...teda myslím
x)