Krvavá minulost 3.díl

22. ledna 2012 v 0:25 | Ady |  Krvavá minulost
Tolik mě to k němu táhlo jako by byl magnet. Vzepřepřela jsem se celou svou vůli a od jeho rtů se odtrhla...


Chvíli jsme na sebe nechápavě hleděli a mlčeli.
,,Ehm, ehm ... Nerád vás ruším, ale Igor potrebuje nutne hovoriť s Palom." Ozvalo se za námi. Rychle jsem se otočila jako by do mě střelil.
,,Ne....byť." To celé jsem slyšela z toho, co Paľo šeptal Romanovi do ucha.
,,Neboj sa. Nič sa jej nestane. Ja sa o ňu postarám." odpověděl a oči měl stále přilepené na mém krku. Naposledy se Paľo ohlédnul a pak odešel zpět do klubu.
,,Já asi už půjdu domů. Je docela pozdě."
,,Kam by si chodila? Noc je ešte mladá."
,,Ale stejně bych radši šla."
,,To by si mi neurobila, že nie?" Začínala jsem se ho bát. Pomalu se ke mně přibližoval a já se snažila couvat. Bohužel za mnou byla zeď. Přitlačil mě k ní a nahnul se blíž k mému obličeji až se naše rty skoro dotýkaly. Ruce mi zdvihnul nad hlavu a jednou rukou je držel abych se nemohla bránit. Ani nemusel, protože jsem nebyla schopna se pohnout. Myslela jsem, že mě políbí, ale zajel k mému krku. Nejprve mi na něj jen dýchal, ale pak ho začal líbat. Nejdřív něžně, ale pak přidával na vášnivosti. V tom mi zazvonil mobil a já sebou škubla.
,,Au!" sykla jsem. Asi mě omylem škrábnul zuby, když jsem se lekla. Volala mi Verča. Mám se okamžitě vrátit, jdeme domů. Díky Bohu! Až doma v koupelně před zrcadlem jsem zjistila rozsah svého zranění. Přes krk se mi táhnul dlouhý, rudý a krvavý škrábanec. To měl teda pěkně ostré zuby, blesklo mi hlavou. Jenže posilněné alkoholem mi to nedocházelo. Škoda. Všechno mohlo být jinak...

Paľo

,,Chcem ťa. Teraz a tu!"
,,I já tě chci."
Jej krv chutí tak sladko.
,,Už dost. Já...Mně je mdlo."
Jej krv chutí tak sladko. Nemôžem sa od nej odtrhnúť. Chcem, ale nejde to. Potom mi klesne mŕtva do náručia. Zabil som ju. S výkrikom sa zobudím. Ten istý sen sa mi zdá každú noc. Vlastne každý deň. Vstanem a trochu sa upravím. Musím ísť za ňou. Vyjdem von a do očí ma bodne slnka. Nasadím si čierne okuliare a kráčam k cintorínu. Jej fotka na náhrobku už dávno zožltla. Asi tak pred dvěmisty rokmi. Pamätám si jej pohreb. Len ja, farár a ona. Neodpustil som si tú chybu celých päťsto rokov. Odsúdený k večnému životu. Ako kruté. V tom ucítim nádhernú vôňu. Otočím sa a vidím ju. To nemôže byť možné! Dievča, ktorú toľko milujem leží pod zemou a nesedí hneď vedľa mňa! Ako zmysle zbavený z nej ťahám všetky informácie v malej cukrárni. To nie je možné! Moja Elizabeth sa mi vrátila! Je dokonale rovnaká. Objať a pobozkať by ju bolo málo. Pokoj! Musím sa krotiť. Dostal som novú šancu, ktorú nesmiem premárniť. Na nejaký čas som sa upratal mimo svet. Potreboval som si všetko urovnať v hlave. Za tú dobu som zpomínal na celý svoj ​​život. Na svoje detstvo, na to, ako som sa zmenil, ako som ju spoznal. To bolo najšťastnejšie obdobie v mojom živote. Tancovali sme spolu na bálech a preháňali sa v zámockých záhradách. Na koňoch jazdili lesom. A potom tá osudová noc. Keby som sa ovládol mohla žiť. So mnou. Až do smrti. A teraz ju mám znova u seba. Ako neuveriteľné.
,, Ty tam ale musíš ísť! Veď si bubeník! Budeš mať okolo seba veľa dievčat a na nej zabudneš. No tak! Uvidíš! Budeme sa baviť! " Na Romanovi argumenty som nič nemal a tak sme koncert nakoniec nezrušili.Všetko by prebiehalo hladko, keby sa tam nezjavila Elizabeth. Videla ma zrovna, keď som sa bozkával s nejakou blondínou. Zamierila rovno k baru, vypila pár panákov a išla tancovať na parket. Pozeral som čo dokáže. Túto stránku som u nej nikdy nevidel. Chcel som si s ňou porozprávať, ale vyrušil nás Igor. Bol čas na koncert. Zaujal som svoje miesto a ona sa postavila oproti Romanovi. Nespustil som z nej oči. Očividne sa bavila. Potom som jej odchytil na bare. Najskôr som jej predstavil chalanom a chvíľu sa rozprávali. Lenže ja s ňou chcel byť sám. Vyšli sme zadnými dverami von na dvor. Už som sa nemohol udržať a pobozkal ju. Zdalo sa mi, že mi bozk opláca, ale potom sa odtiahla.
Potom sa tam objavil Roman. Igor so mnou chce hovoriť.
,,Nechaj ju byť." Viem, aké dokáže byť Roman prasa. Potom som sa vrátil späť do V.I.P. salónika, kde už na mňa čakal Igor.
,,Chceš snáď, aby sa história opakovala? Tebe to raz nestačilo? Chceš sa zničiť? Veď je smrteľníčka!" kričal na mňa Igor.
,,Nechaj minulosť spať pod zemou. Prosím ťa ako brat!"
,,Minulosť sa asi zobudila. A ja už tentokrát svoju šancu nezmarím, to mi môžeš veriť." Po týchto slovách som sa vrátil späť na dvor. Ale nebola tam ani ona, ani Roman.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 8:57 | Reagovat

Jéje, ani si nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby jí ten mobil nezazvonil! O_O Honem další díl! A né, že mě necháš dlouho naplou!!! :D :D

2 MarQusH MarQusH | Web | 22. ledna 2012 v 11:05 | Reagovat

Tááák teď jsem nedočkavá, jak to bude pokračovat!! rychle další díl!!!!

3 tinushqaaa tinushqaaa | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 19:48 | Reagovat

pravdu povediac .. celý ten ruch okolo upírov mi už začína liezť na nervy .. ale táto poviedka ... je .. úplne DOKONALÁ ! strašne ma potešilo, že pribudol ďalší diel :) je skvelý :) a dúfam, že čoskoro bude ďalší, strašne sa už teší :)

4 Liliana Liliana | Web | 22. ledna 2012 v 20:27 | Reagovat

Tato povídka se mi začíná pačit honem další díleček no tak šup šup. ;-)

5 zuzka zuzka | Web | 23. ledna 2012 v 16:16 | Reagovat

veľmi nemám rada tieto upírie záležitosti... ale táto poviedka je úžasná!!! a že tu bude čoskoro ďalší dielik!!! ;-)

6 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 23. ledna 2012 v 18:28 | Reagovat

Je to čím dál zajímavější !!! Další díl x)

7 Elíí Elíí | E-mail | Web | 23. ledna 2012 v 19:54 | Reagovat

Krása! Těším se na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama