Nevěra

12. ledna 2012 v 20:05 | Sluníčko09 |  Jednorázovky
Tak je tu po dlouhé době něco nového! Tentokrát pro mojí Týnku! :-*


Týnka

,,Ne! Už jsem řekla, že s ním nechci už nikdy více mít něco společného! Nedám mu další šanci! Má prostě smůlu! Pohnojil si to sám!" vyštěknu na Igora a vrátím se zpět ke svému hrnku kávy.
,,A prečo nie?" zadívá se na mě smutně.
,,Proč? Ty se ještě musíš ptát proč?! Zajisté si nepamatuješ tu loňskou aférku s tou černovláskou?!"
,,To si pamätám." vzdychne. Já ale neúprosně pokračuji dál.
A minulý měsíc na koncertě, kde se vychrápal s tou peroxidní blondýnou s nohama až do nebe?!"
,,To si tiež pamätám. Lenže bol opitý."
,,To jediný ho taky zachránilo před jistou smrtí." Až moc rychle položím hrnek a troška kávy se vyšplíchne na stůl. ,,K sakru!" zakleju. ,,Copak to jde takhle dál?" zadívám se utrápeným pohledem na Igora.
,,Ja neviem, čo sa medzi vámi stalo teraz.'' hodí po mně omluvný pohled a zvedne ruce do vzduchu, jako když se vzdává.
,,Lenže ma za tebou poslal aby som mu to vyžehlil."
,,To je celý on! Nikdy se k problémům nepostaví čelem!" rozvsteklím se.
,,No tak! Normálne a v pokoji mi to vysvetli!'' chytne mě za ramena a upřeně se mi zadívá do očí.
S povzdechem se zvednu z gauče na kterém jsme až do teď seděli a odťapkám do ložnice. Za chvíli jsem zpět i s notebookem a posadím se na pohovku vedle Igora. Obrazovka zabliká a poté se rozsvítí. Naklikám své heslo a už se mi ukazuje modrá lišta. Mám deset nových zpráv. Od koho asi? S povzdechem to ignoruji a píši do vyhledávače jméno dívky, která je důvodem, proč teď Patrik spí u Igora na gauči. Kliknu na její fotky a všechny se mi zpřístupní. Není zrovna chytrá co se týče soukromí. Posledních pět fotek v albu mluví za vše. Vybídnu Igora aby se podíval sám. Nemám sílu se na ně dívat znovu, ale stejně je mám před očima. Je na nich Patrik s nějakou zrzkou, co by mohla z fleku na přehlídkové molo. Jazykem zkoumá, co měla k obědu a rukou jí zajíždí pod tričko. Pořád mi opakuje jak mě miluje, ale pak mi takhle ublíží.Má ten kluk vůbec svědomí? Igor mi nadzvedne prstem hlavu a druhou rukou mi setře slzu, co si razila cestičku po mojí tváři.
,,Týnka." povzdechne si. ,,On si ťa nezaslúži." To mi vyrazilo dech.
,,Cože jsi říkal?!"
,,Že si ťa nezaslúži." Po dlouhé odmlce znovu promluví:
,,Ty si úžasné dievča. Si milá a dobrá. Nikdy som neoznal nikoho s rovnakou, alebo aspoň podobnú povahou ako máš ty. Si jedinečná osobnosť a Patrik je vôl, keď si zmaril takúto šancu." Po těhle slovech se zvedl a odešel. Nevím jak dlouho jsem tam seděla s pusou dokořán. Hlavou mi probíhaly různé myšlenky. Proč mi to říkal? A proč pak odešel? A co to mělo k sakru znamenat? Ani formule nejezdí tak rychle, jako se mi hlavou hnaly myšlenky. Značně rozrušená jsem šla spát. Pořád mi z hlavy nešla jeho slova. Nevím co to mělo znamenat, ale musím to co nejdříve zjistit. Napsala jsem Igorovi smsku jestli může přijít. Odpověděl, že v půl třetí bude u mě. Ani nevím proč, ale musela jsem se hezky obléknout a namalovat se. Deset minut před jeho příchodem jsem seděla na gauči a nervózně poklepávala nohou. Počítala jsem vteřiny a s každým pohybem ručičky na hodinách jsem byla víc a víc nervóznější. Když už jsem myslela, že to nevydržím a prasknu napětím, zazvonil zvonek.


Igor

,,Hovorím ti, že sa o tom Týnka dozvie a potom už ťa treba konečne zabije." Bolo po koncerte a afterparty už bola v plnom prúde. Patrik nelenivěl a začal sa zháňať po dievčatách. Do oka mu padla nejaká pekná a chudá ryšavka. Niekoľkokrát za večer sa s ňou stratil mimo sálu. A ak boli v spoločnosti nijako sa netajili tým, že spolu niečo majú.
,,Ako by sa to asi mala dozvedieť? uškrnul sa na mňa Patrik. Významne som sa pozrel na tú ryšavku, ktorá práve sedela neďaleko a hneď zachytila ​​Patrikov pohľad, zvodne zamávala.
,,Asi ako sa nedozvedela o tej blondína a černovlásce a bohvie koľko ich ešte bolo."
,,Od toho mám teba, najlepšieho kamaráta, ktorý mi všetko urovná." poklepal mi na rameno.
,,Ty si ale hajzel, vieš to? Týnka teraz sedí doma a strachuje sa, aby sa ti niečo nestalo a ty urobíš toto?"
,,Veď mohla ísť so mnou. Nikto jej to predsa nezakázal."
,,A ako asi mala ísť, keď má zajtra školu? A ty mimochodom tiež."
,,Človek by si mal užívať." usrkl zo svojho půlitru.
,,Koľké už je to pivo?" Úplne ignoroval moju otázku.
,,Ty to zvládneš brácho. Ako už toľkokrát predtým."
,,Len aby si sa nečudoval." Ale už ma nepočul, pretože sa šiel venovať horde svojich obdivovateliek. Nechápavo som pokrútil hlavou a šiel si pre ďalšieho panáka, lebo ma už onedlho čaká veľké vysvetľovanie a prehováranie.
,,Čau. Čo tu sedíš ako zarezaný?" spýtal sa ma Roman, ktorý prišiel v sprievode svojej dievčatá Elíí.
,,Ahoj Roman. Ahoj Elinka." pozdravil som ich.
Spoločne sme pili a pili a potom som sa prebudil na hotelovej izbe s poriadnou opicou. Ani neviem ako som sa dohrabal domov kde už na mňa samozrejme čakal Patrik s kufre.
,,Ja som ti to povedal."
,,Ja viem, ale bude to v pohode, že áno? Ty to zvládneš."
,,Skúsim to. Tie choď zatiaľ nahor." podal som mu kľúče od bytu a vydal sa za Týnkou.
Je to hajzel. Vôbec si ju nezaslúži. Nevie, čo v nej má za poklad. Nechápem, ako mu môže stále tolerovať tieto úlety. To ja by som sa k nej správal inak. Nosil by som jej kvety a zahnoval jej láskou. Ráno by som sa prebúdzal vyłłie nej a nie s opicou a cudzou babou ako Patrik. Ale na toto nesmiem myslieť. Ona miluje jeho, nie mňa. S tým sa musím zmieriť.
Čakal som, že bude plakať ako posledne, alebo že sa aspoň nechá ukecať. Lenže ona bola pevne přesvědná, že ho nechce už ani vidieť. Nedivím sa jej. Toľko som jej chcel pobozkať do vlasov a uchopiť v náručí. Namiesto toho zo mňa vyletelo niečo, čo som si mal radšej nechať pre seba. Nechápavo na mňa pozerala. Určite si myslí, že som idiot. Ten pohľad som nemohol vydržať a tak som odišiel. Nie. Zbabelo som zdrhnul. Bez slova. Ako srab. Doma už čakal Patrik na správy. Pozitívne, ako inak. Bol si sám sebou tak istý, až to nebolo pekné.
,,Tak čo. Čo hovorila?"
,,Že už ti ďalšiu šancu nedá. A že už ťa nechce nikdy vidieť."
,,Čože?!"
,,Cháp, podviedol si už toľkokrát, že to ďalej neznesie."
,,A čo eště povedala?"
,,Zavolaj jej sám srab."
Bol som ešte dosť unavený zo včerajška a tak som hneď zaspal. Druhý deň ráno ma zobudila sms-ky. Od Týnky. Chcela, aby som za ňou prišiel. Potýkal som sa s nutkaním jej odpísať, že nemôžem, ale túžba jej vidieť bola silnejšia.


Týnka

,,Ahoj Igore."
,,Ahoj Týnka."
,,Pojď dál."
,,Dnes ti to pristane. Né, že by ti to inokedy nepristanulo."
,,Díky. Dáš si kafe?"
,,Rád, ďakujem."
Odklapala jsem do kuchyně a dala vařit vodu. Najednou mě zezadu kolem pasu objaly něčí ruce. Hrozně jsem se lekla až jsem vypískla. Otočil si mě k sobě a než jsem stačilaněco říct, už mě líbal. Nebránila jsem se. Proč taky? Líbilo se mi to. A jak! Upustila jsem hrníček a ruce mu položila kolem krku. Ani jsem se nenadála a už mě v náručí nesl do ložnice. Tam mě položil na postel a přitom se neodlepil od mých rtů. Pomalu mi rozepínal košili a líbal mě na krku. Slatně jsem zavzdychala. Jedním lehkým ladným pohybem ruky mi sundal podprsenku. Ani já jsem dlouho neotálela. Dolů šlo jeho tričko i kalhoty naslédované těmi mými. Spodní prádlo na nás taky dlouho nezůstalo. Nebylo potřeba slov, všechno řekly činy. Užívala jsem si pocit, že jsem někým milována. Pronikl do mě a se vzdychem zaklonil hlavu. Já se prohla v zádech jako luk. Začal přirážet častěji a častěji až do uplného vyvrcholení. Pak jsme vedle sebe jen leželi a oddychovali. Oblékla jsem se a šla uvařit kafe.
,,Kam si odišla?" ozval se za mnou zrovna když jsem zalévala hrníčky vroucí vodou.
,,Na." vrazila jsem mu jeden z hrnků do ruky. ,,Budeme to oba potřebovat." odťapkala jsem se svým hrníčkem do pokoje a svalila se na pohovku. On mě poslušně následoval.
,,Teď bych potřebovala něco vysvětlit."
,,A čo?"
,,Kvantový rovnice ty troubo. No co asi?"
,,To je na dlho." oddychl.
,,A proč myslíš, že máš to kafe?"
,,Dobre! Dobre! Vzdávam to!" po dlouhé odmlce, kdy vypil naráz to horký kafe začal mluvit. Ze začátku mluvil něco o tom jak jsme se potkali, jak mě představil Patrikovi... Nemít to kafe, usnula bych. Pak to ale začínalo být zajímavé. Přešel k tomu, jak mě Patrik poprvé podvedl a že si tehdy uvědomil jak mě miluje, ale nic neudělal. Uprostřed věty najednou vykulil oči a zařval: ,,Tebe tečie krv z nosa!"
A kruci. Vždycky když se mi děje stresující situace, spustí se mi krev. A podle Igorova výrazu to nebylo málo.
,,Čo mám robiť?!" vřískal jako malá holka.
,,V první řadě mi podej nějaký ubrousky nebo tak něco." Rychlostí blesku se vrátil jako bumerang s kuchyňskými ubrousky a přikládal mi je k obličeji. Po deseti minutách ubrousky došly a Igor se tu tak dobře neorientuje a tak jsem se rozhodla dojít pro nové sama. Zvedla jsem se, ušla vrávoravě pár kroků a tma. Pak jsem se probudila v autě vedle Igora.
,,Kam to jedeme?"
,,Do nemocnice. Omdlela si."
Chvilku se na mě díval a v očích byl vidět strach. Snad nemá strach o mě? Blesklo mi hlavou. V nemocnici byla hrozná fronta a mě se zatočila hlava jen z pomyšlení, že tam budu muset sedět takovou dobu. Sedli jsme si na poslední dvě volné židle. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. On jednou rukou držel tu mojí a druhou mě hladil po vlasech. Takovou lásku a něhu jsem zažila naposledy jako malá, když jsem si odřela kolena. Začala jsem přemýšlet. O mně. O Patrikovi. O Igorovi. O nás všech. Když se mi posledně spustila krev z nosu, Patrik mě v tom prostě nechal. Kdybych vykrvácela, bylo by mu to jedno.
,,Vstávej. Jsme na řadě." Jemně mě políbil do vlasů a pohladil po čele. Ve dveřích do ordinace stál starší pán v brýlích se silnými obroučkami a na sobě měl bílý plášť až k zemi.
,,Pojďte dál paní Panešová."
,,Slečna." opravila jsem ho. Změřil pohledem mě, pak Igora a zase mě.
,,Pardon. Myslel jsem, že vy dva...No nic, pojďte dál. V ordinaci mě Igor podporoval a držel mě za ruku. Doktor mě prohlédl, nařídil mi klid na lůžku a jelo se domů.Igor mě ani z auta nenechal vystoupit samotnou.
,,Já můžu chodit." bránila jsem se, když mě blar do náruče a nesl mě k vchodovým dveřím.
,,Keď si to naposledy skúšala, išli sme do nemocnice." Opatrně mě položil do postele a svlékl mi kalhoty a tričko.
,,Hej!" vypískla jsem, když bojoval se zapínáním mojí podprsenky.
,,No čo? Myslím na tvoje pohodlie!"
,,Víš, že to je pěkně nefér?"
,,Čo?"
,,Já jsem tu nahá a ty jsi pořád oblečený!"
,,No to sa dá jednoducho napraviť." šibalsky na mě mrkl a začal se svlékat. Za chvíli už jsme leželi vedle sebe nazí a rukami prohledávali tělo toho druhého. Ten den jsem se s ním pomilovala ještě dvakrát.
Měla jsem trošku výčitky svědomí kvůli Patrikovi, ale Igor mě ujistil, že neděláme nic špatného. Když mě on mohl podvést tolikrát předtím, tak proč bych já nemohla? Takhle to pokračovalo asi dva týdny. Patrik si naivně myslel, že Igor mě chodí přemlouvat a dál přespával u něj na gauči. Igor mi taky řekl, že Patrik rozhodně svědomí nezpytuje, ale naopak. Už třikrát ho přistihl s tou zrzkou z koncertu a jednou s nějakou uplně neznámou holkou. Trošku mě to bodlo u srdíčka, ale hned to přešlo, když mě Igor sevřel v náručí. I když jsem si to nechtěla přiznat, zamilovávala jsem se do Igora čímdál tím více. Jednou, když už byl zase u mě jsem s ním musela promluvit co a jak dál...
,,Takhle už to dál nejde."
,,Tiež už som o tom premýšľal."
,,Neříkej mi, že ti Patrik pořád věří."
,,Verí. Nie je zrovna moc chytrý."
,,To máš pravdu. Asi by jsme mu to měli říct. Víš, tak jako o nás. Nemůžeš mu do nekonečna lhát, že mě jdeš přemlouvat. Jak vidno, on to nevzdá."
,,A čo keby ste sa vy dvaja stretli a ty si mu to povedala osobne. Možno by potom dal pokoj."
,,Možná jo. Dobře. Zavolám mu a domluvím se s ním."
,,Vieš, že ťa naozaj milujem?"
,,I já tebe."
Dál už jsme se o tom nebavili. Ještě ten večer jsem volala Patrikovi. Zvednul to až na čtvrté zazvonění.
,,Ahoj Patriku."
,,Ahoj láska!"
,,Nech si ty řeči. Zítra přesně ve dvě odpoledne se sejdeme v kavárně na rohu."
,,Odpustila si mi?"
,,To si ještě počkáš." a zavěsila jsem.
Ráno se za mnou Igor stavil když šel na nákup.
,,Tak čo?"
,,No doufám, že přijde. Jinak mu zakroutím krkem."
,,Neboj sa. Budem blízko a keby sa čokoľvek stalo, zavoláš mi a ja som hneď u teba."
Vděčně jsem mu padla do náruče. Jeho svalnaté paže mě objímaly a já si užívala pocit bezpečí.
Z domu jsem vyrazila čtvrt hodinu předem, abych dorazila včas. Sedla jsem si do malé útulné kavárničky a objednala si kávu. Samozřejmě jsem na Patrika čekala dost dlouho. Čekala jsem, že nasadí výraz smutné štěně a bude si hrát na zbědovaného, ale on přišel vysmátý a na pohled docela šťastný. Prosil mě abych se k němu vrátila a já dokonce i chvilku váhala, jenže potom jsem si vzpomněla na to, jak se ke mně chová Patrik a jak Igor. Rezolutně jsem mu odpověděla, že už se k němu nikdy nevrátím. Chvíli to ještě zkoušel, ale nakonec se vzdal. Igor už jednou pro vždy vyhodil Patrika z bytu. Ten pak odešel z kapely, ale kluci tím nijak neutrpěli. Našli si nového baskytaristu. A já? Zůstala jsem s Igorem a jsme šťastní. Pořídili jsme si štěňátko a těšíme se rodinné pohodě. Doufám, že už nás nic zlého nečeká, ale kdo ví co připraví sám osud?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elíí Elíí | E-mail | Web | 12. ledna 2012 v 20:06 | Reagovat

Nádhera!! :-)

2 Tris Tris | E-mail | Web | 12. ledna 2012 v 21:26 | Reagovat

To bylo fantastické! Já k tomu nemám slov... Víš že jsi mě jako jedna z mála opravdu dojala...? Prostě perfektní! A... děkuji! ;-*

3 Choco Ladie Choco Ladie | Web | 13. ledna 2012 v 15:58 | Reagovat

Wau! Je to nádherný :)

4 zuzka zuzka | Web | 14. ledna 2012 v 19:28 | Reagovat

to je proste kráááásnééé!! môžme si ťa pridať k obľúbeným odkazom??

5 Sluníčko09 Sluníčko09 | Web | 14. ledna 2012 v 19:38 | Reagovat

[4]: Klidně! Budu jedině ráda :)

6 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 16:35 | Reagovat

Mooooc krásné !! Vážně moc povedené ! x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama