close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední polibek

19. února 2012 v 21:58 | Sluníčko09 |  Jednorázovky
Jistě. Lehni si do postele. Relaxační hudba ti hraje v uších. Jsi u vodopádu v džungli. Jsi bosá. Na sobě máš jen bílé šaty lehké jako obláček pohupující se na modrém nebi. Vlasy tě příjemně šimrají na zádech. Pomalu kráčíš k jezírku, které tam vytvořila voda z řeky připojené k vodopádu. Studená voda ti příjemně ochladí chodidla. V tom tě ze zadu obejmou něčí ruce. Jeho dech poznáš i v rušném pouličním davu.


,,Bože! Nemůžeš zaklepat než sem vlezeš?!" zařvu na svou starší sestru Kamču.
,,Zlatíčko, já tu bydlím! Tak proč bych měla kruci klepat?"
,,Neřeš to." Smotám sluchátka a mp3ku schovám do šuplíku nočního stolku. Psycholožka mi radila abych zkoušela takhle relaxovat. Ta hudba je vážně hezká, ale nechápu k čemu mi to má pomoct. Kdykoliv se pokusím relaxovat, objeví se on. Alespoň v mých představách můžeme být spolu. Jako pár. Jako milenci. Jen my dva.
,,Haló! Žiješ ještě vůbec?" zamává mi rukou před očima Kamča.
,,Proč bych jako neměla?"
,,Protože jenom sedíš a tupě zíráš na ten plakát."
,,Hm. A co."
Jen si povzdychne a posadí se vedle mě na postel. ,,Vůbec se mi nelíbí co s tebou ten hajzl provedl. To už není moje drahá Deniska. Moje mladší sestřička co se pořád jenom usmívá. Teď chodíš jako tělo bez duše, nejíš. Takhle to dál nejde. Vykašli se na něj. Rozhlédni se okolo sebe. Tolik kluků by s tebou chtělo chodit, jen kdybys projevila zájem."
,,Romana si do pusy neber! A vůbec! Nic ti do toho není!" Vztekle se zvednu a odkráčím na zahradu. Za sebou ještě slyším sestřin hlas. ,,Já se ti snažím jenom pomoct, kruci!"
Pomoct. Ona se mi snaží pomoct. Jako by mi někdo mohl pomoci. Kolik lidí už se o to pokoušelo. A bez výsledně. Zamířím rovnou k houpací síti. Dneska je vážně teplo a sluníčko krásně svítí. Není tedy divu, že pochvíli usnu. Zase stojím u toho vodopádu, v těch samých šatech. Tentokrát jsem se otočila, když mě obejmul. S chutí jsem mu objetí opětovala. Jeho svalnaté ruce mě tiskly k jeho hrudi a já se nemohla nabažit té vůně. Miluju jeho parfém. Levým ukazovákem mi nadzvihl bradu a díval se na mé rty.
,,Ľúbim ťa." zašeptá jemně.
,,Já tebe taky, vždyť to víš." Tolik jsem toužila po tom polibku.
,,Vieš, že ťa nemôžem pobozkať."
,,Proč ne?" zatvářila jsem se uraženě.
,,Jednoducho nemôžem. Prepáč."
Pak jsem se probudila. Sama. Bez něj.
,,Ach jo." povzdychla jsem si pro sebe a vyhoupla se na pevnou zem ze sítě. Mamka akorát volala na večeři.
,,Prosím tě sněz to maso."
,,Nemám hlad."
,,Tak alespoň brambory."
,,Já vážně nemám hlad." odsekla jsem trošku naštvaně.
,,Deniso! Takhle s maminkou mluvit nebudeš!" zvýšil hlas táta.
,,A proč ne, když nemám hlad!" Na jejich reakci jsem nečekala a rovnou odpochodovala do pokoje. Tam jsem se svalila na postel a začala brečet. Pěstmi jsem bušila do polštáře. Nikdo mě tu nechápe!
*Dňom sa prediera veľa duší...* začnu si zpívat spolu s mobilem. Asi bych to mohla zvednout.
,,Haló?"
,,No to mi neuvěříš! Paranoidi maj příští tejden v Liberci koncert!" řve mi do ucha Lenka, moje kamarádka, která je až po uši zamilovaná do Igora.
,,A co já s tím?"
,,Co ty s tím?! No půjdeš tam!"
,,Já ještě nevím."
,,Jak nevíš? Prostě tam půjdeš a hotovo."
,,Ale já..." PÍPÍPÍP
,,Ona mi to zavěsila!"
Je nad slunce jasné, že tam chci jít. Vidět ho a znovu ho obejmout. Možná prohodíme pár slov, když bude mít čas. Jenže, stojí mi to za tu bolest? Jistě že ano! Musím tam jít!" Když se ségra vrátí do pokoje, předstírám, že už spím.
,,Já tě nechápu sestřičko. Celý dny se kvůli němu jenom užíráš a co ti dal on? Nic. Tak proč to děláš? Ano. Je možná hezký a možná je milý a hodný, ale to je tak všechno. Tolik bych chtěla aby se vrátila moje drahá Deniska, kterou mám tolik ráda."
Slzy mi tekly po tváři, ale nevydala jsem ani hlásku. Má pravdu. Co mi kdy dal on? Maximálně podpis. A to přece není důkaz lásky. Půjdu. Půjdu na ten koncert a ukážu mu jak moc jsem silná. Že ho nepotřebuju.
,,Co myslíš? Je lepší tohle tričko, nebo tohle?"
,,To s černý s výstřihem je fajn."
,,Dík Denis."
,,Nemáš zač."
,,A co si na sebe vezmeš ty? To půjdeš jenom v džínách a svetru?"
,,No a proč ne?"
,,Jak myslíš." Lenka už nic dál neřešila, protože byla zaslepená vidinou sebe a Igora.
Jsme tu. Konečně. Stojím pod pódiem přesně naproti místu, kde bude stát Roman. Každou chvilku musejí začít. Už teď mají zpoždění. Nejprve vyběhne Igor, za ním Patrik, pak Paľo a nakonec Roman. Rozestavějí se na svá místa.
,,Zdá se mi to, nebo na tebe právě teď Roman mrknul?" otočila se na mě Lenka.
,,Nevím." Ale ano. Vím. Jistě, že na mě mrknul. Málem jsem upadla. Ale hned jsem se ovládla. Jsem tu, protože mu chci ukázat, že se dá žít i bez něj, opakovala jsem si pořád v duchu. Ale ani to mi nazabránilo se bavit. Po koncertě jsem se uvelebila na barové židličce a ucucávala kolu.
,,Môžem si prisadnúť?"
Škubla jsem sebou. Teď hlavně klid.
,,Klidně. Mně je to jedno."
,,Čo piješ?"
,,Kolu."
,,Aha." Pak bylo ticho. ,,Môžem ťa pozvať na ďalší pohárik?" podíval se na prázdnou skleničku v mé ruce.
,,Nestojím o milodary." Opatrně jsem vyšla ven z klubu. Potřebovala jsem se projít. Nadýchat se čerstvého vzduchu.
,,Je tu pekne, že?"
,,Co ty tu zas děláš? Nemůžeš mě nechat být?"
,,Nie. Nemôžem."
,,A to jako proč?" Neodpověděl, jen se ke mně naklonil a díval se na mé rty. Přesně jako v tom snu. Jenže teď jsme nestáli u vodopádu v džungli.
,,Môžem ťa pobozkať?" Všechno ve mně křičelo ANO!
,,Ne! Jdi pryč!"
Začal mě líbat. Vášnivě. Drsně.
,,Túžim po tebe tak dlho. Nie! Dosť! To neurobím!" políbil mě na čelo, otočil se a chtěl odejít.
,,Ne. Počkej." chytla jsem ho za ruku.
,,Musíš ma nechať ísť. Nevieš čo som zač." Stále stál zády ke mně.
,,Ale vím. Jsi Roman Birkuš, kytarista skupiny The Paranoid."
,,To nie je všetko." pomalu se otočil. Vyjekla jsem hrůzou. Špičáky se mu prodloužily a oči změnily barvu.
,,Už vieš kto som?"
,,Ne. Tomu nevěřím."
,,Ale čoskoro uveríš." Pomalu se přibližoval a stisk jeho ruky sílil. Rty mi přejel po krku až mě ty špičáky škrábaly na kůži. Pak jen štípnutí a byl konec. Kousl mě a vysál ze mě život. Poslední co jsem cítila byl polibek na rty a jeho slzy. Můj poslední polibek v lidském životě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 20. února 2012 v 14:01 | Reagovat

úúúha! tak toto bolo drsné!

2 Elíí Elíí | E-mail | Web | 20. února 2012 v 15:40 | Reagovat

Až na ten konec...

3 Tris Tris | E-mail | Web | 20. února 2012 v 17:29 | Reagovat

Jezdil mi mráz po zádech, když jsem to četla... Nádherné! Miluju mystické a tajemné příběhy, nejlépe s upírky :)

4 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 20. února 2012 v 20:42 | Reagovat

Celou povídku ve mě panovala nervozita a napětí. KRÁSNÉ ! Sice smutné,ale krásné. :)

5 tinushqaaa tinushqaaa | E-mail | Web | 21. února 2012 v 11:10 | Reagovat

prekrásne ako všetky tvoje poviedky :) aj keď sa to smutne skončilo celý ten príbeh bol dokonalo napísaný,  hltala som každučké slovo ! :)

6 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 21. února 2012 v 12:37 | Reagovat

Je to upír? Však som to dobre pochopila? :)

7 Choco Ladie Choco Ladie | Web | 21. února 2012 v 14:18 | Reagovat

Můžu říct jenom WÁU! Totálně mi to vyrazilo dech! Nádherný,prostě super! :-)

8 Liliana Liliana | 21. února 2012 v 14:23 | Reagovat

Moc krásné. :-D

9 Vera Vera | Web | 22. února 2012 v 16:23 | Reagovat

borec ty! ten konec jsem tedy opravdu nečekala...:D

10 MarQusH MarQusH | Web | 23. února 2012 v 19:37 | Reagovat

krásné....:))Ale opravdu ten konec...dost nečekaný :)

11 pajac pajac | 26. února 2012 v 22:03 | Reagovat

to jsem nečakala, že to skončí jako horor ;-)  ;-) ,, ale jinak je to moc hezký :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama