Chladná letní noc

17. července 2012 v 1:05 | Sluníčko09 |  Jednorázovky
Našla jsem něco hodně starého a malinko to přepsala. :)



Je chladná letní noc. Za okny mého pokoje padají silné kapky deště k zemi za skučení silného větru. Blesky křižují noční zataženou oblohu a hromy jim dodávají sílu. Bouřky nemám ráda. Jsou chladné, kruté. Někdy ale přinášejí příjemné ochlazení od teplých letních dnů. Tahle bouřka není vyjímkou. Vzduch je chladný. Třesu se zimou, ale nevnímám to. Přemýšlím. Proč? Proč jsem mu jen tolik ublížila? Vždyť je na mne tak hodný. Nikoho tak skvělého jsem nepotkala. A já mu ublížím! Horká slza sklouzla po mé tváři. Po ní druhá,třetí. Z malých slz se staly velké potoky. Připadám si jako to okno v mém pokoji z kterého koukám ven. Nikdo mu nevěnuje pozornost. Kapky deště jako slzy po mé tváři stékají dolů na parapet. Pořád dokola si musím číst tu zprávu. Sklamala si ma Adelka. Zklamala...zklamala... Ne! Už dost! Jestli to takhle půjde dál, dostanu řád od papírenského průmyslu... Došly mi kapesníky. Udělám si kakao. To mě uklidní. Celý dům už spí. Jsou slyšet jen kapky doznívajícího deště a burácení hromů za kopci. Občas se jěště blýskne. Kakao je hotovo. Sednu si k otevřenému oknu a hodím přes sebe deku. Je skutečně zima. Miluju tu vůni vzduchu po dešti. Je cítit čistotou, něčím novým. Pustím si svou oblíbenou hudbu, koukám z okna a piju kakako. Jeho hlas mě vždycky uklidnil, ale teď? Propuknu v ještě větší pláč. Co když už mi nikdy neodpustí? Co když už mě nechce nikdy vidět nebo slyšet? Jsem hrozná. Všechno si vyčítám. Řekne mi milujem ťa a já? Ty slova mi vždycky přinesla jen smutek a trápení. Jenže, co když on je jiný? To jsem ale přece říkala o každém kdo tyhle kouzelná slůvka řekl. Moc bych si přála odjet. Někam do přírody a pročistit si tam hlavu. Je už pozdě. Měla bych jít spát, ale nějak se nemohu odtrhnout od vypitého hrníčku kakaa, který je jěště teplý. Nemohu se odtrhnout od okna po kterém jěště padají malé,nenápadné kapičky. Nemohu opustit svou oblíbenou hudbu, kterou jsme ještě před nedávnem poslouchali spolu. Vzpomínám si, jak mi každou písničku, kterou složil, nejprve zaspíval, abych mu jí schválila. Já nemůžu dál! Co kdybych to prostě skočila? Skočit dolů je přece tak snadné. Jenže, pomohla bych někomu?
Schoulím se na postel a tiše pláču. Vím, že můj pláč nikdo neuslyší, nikdo mi nepomůže! Nakonec shoulená do klubíčka, vyčerpaná pláčem usínám.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 17. července 2012 v 20:40 | Reagovat

krásne a zároveň smutné!... na blogu pribudla jednorázovka!

2 Tris Tris | E-mail | Web | 23. července 2012 v 20:56 | Reagovat

Kratičký, ale zato velice silný příběh s krásnou, ačkoli smutnou, pointou... Moc se mi líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama