
Za chvíli přišel Roman. Sedl si ke mně na postel.
,,Ty plačeš?"
,,Ne. Trucuju."
,,A prečo?"
,,Protože Paľo pořád někam chodí. Protože nevím co se kolem mě děje. Protože se mi tu nelíbí."
,,Elinka, všetko čo robíme je pre tvoje dobro. Musíš nám veriť, áno?"
,,Nemůžu jít alespoň na chvíli ven?"
,,Len to nie."
,,Proč?"
,,Si tu v bezpečie."
,,A co tak hrozně nebezpečného na mě tam venku čeká?" Začínala jsem být zlá. Cítila jsem se tu jako v hrobě.
,,Zatiaľ nás nechaj nech to vyriešime."
,,Myslíš že bys mi mohl alespoň donést mobil? Musela jsem ho nechat doma."
,,To rozhodne nie."
,,Takže já už jsem vězeň?"
,,Nie si väzeň."
,,Ne? Já si tak teda rozhodně připadám!" Asi už jsem to přehnala. Roman najednou změnil výraz. Začal křičet.
,,Elizabeth prestaň byť sebecká! Ak nebudeš dodržiavať pravidlá, ohrozíš život každého, kto tu žije! Tak sa prosím začni patrične správať!"
Nic jsem nemohla říct. Hrozně jsem se bála.
,,Čo je?"
,,Já... já... ty... tvoje..." nemohla jsem ani říct kloudné slovo. Jen jsem civěla na jeho tesáky, které mu prostě zničeho nic vyjely z dásní, když začal křičet. Jen co zjistil, na co civím, začal se omlouvat.
,,Elinka prepáč. Prosím prepáč. Ja to tak nemyslel."
,,Jdi pryč Romane."
,,Elinka moc ma to mrzí. Naozaj moc."
,,Romane nech mě prosím samotnou." Ze všeho nejvíc jsem si teď chtěla utřídit myšlenky.
,,Ospravedlňujem sa." Se sklopenou hlavou odešel.
Tohle na mě bylo prostě moc. Pomalu jsem to začala nezvládat. Tak jsem se rozbrečela jako mimino. Pěstmi jsem bušila do polštářů a pár jich hodila na druhou stranu místnosti. V tom někdo odhrnul závěs.
,,Můžeš mi říct co tu u všech pekelnejch vyvádíš?"
Jen jsem na tu holku zírala. Byla docela vysoká a hezky oblečená. Rudé vlasy měla stažené do culíku a kolem krku perly.
,,Promiň jestli jsem moc hlasitá." omluvila jsem se jí. Na první pohled nebylo poznat jestli je člověk, upírka nebo něco jiného.
,,Já jsem Casandra." představila se mi.
,,Já..."
,,Elizabeth. Nenamáhej se s představováním, každý tě tu zná." mrkla na mě.
Jen jsem složila hlavu do dlaní.
,,Bezva. Zná mě tu každý. Jsem celebrita! Co víc si přát?"
,,Jestli si potřebuješ vybít vztek, proč nezajdeš do tělocvičny?"
,,Protože nesmím ven."
,,A proč bys chodila ven? Naše tělocvična ti nestačí?"
,,Vy tu máte i tělocvičnu?"
,,To snad není možné! Oni tě tu neprovedli? Samozřejmě je všechna práce vždycky na mě."
Vypochodovala ven a já poslušně za ní.








Luxusní! :)