
Obdivovala jsem její ladné pohyby na deseti centimetrových jehlách. Podívala jsem se na svoje balerínky a připadala jsem si trošku zahanbeně. Celkově byla nádherně oblečená a sladěná. Měla jsem z ní přirozený respekt.
,,Tady jsou sprchy, tady je spíž a tady je ta posilovna."
,,A co je to támhle?" ukázala jsem na temný závěs na konci chodby.
,,To je moje nejoblíbenější místnost." Její úsměv mi naháněl strach. Odhrnula závěs. Byly tam zbraně, meče, dýky, lahvičky naplněné nějakou tekutinou i obrovské injekční stříkačky se žlutým obsahem.
,,Na co to všechno je?"
,,Kdo je připraven, nebývá překvapen. Jenom se ničeho nedotýkej."
,,Nějak si nedokážu představit na koho to používáte?" ukazovala jsem na ty injekční stříkačky
,,Tohle? Na zneškodnění vlkodlaků."
,,Vlkodlaků?"
,,Jo, jsou to otravní psi. Rozhodně si je nepředstavuj jako ze Stmívání."
,,Kazíš mi iluze."
,,Však je sama určitě brzo poznáš."
,,Jakto?"
,,Obávám se, že s nimi ještě budeme mít co dočinění. Pořád se toulají po městě a nedají pokoj."
,,A co chtějí?"
,,Vyřídit si s náma účty."
,,Za co?"
,,Že jsme je na začátku 17 století skoro vyvraždili."
,,Ou. Tak to potom jo. Ale vy to zvládnete, že ano?" Z ničeho nic jsem měla před nosem ostrou špičku dřevěného kůlu.
,,To si piš že jo!"
,,Tohle už prosím nedělej."
,,Nebuď jako malá."
,,Nejsem jako malá, jen mám posledních pár dní trochu pocuchané nervy, to je vše."
,,Až přijede Róza, tak ti s tím pomůže."
,,Kdo je Róza?"
,,Naše čarodejnice. Je to trošku pošuk, ale jinak hodná."
,,Kolik toho vlastně víš?"
,,O čem?"
,,O struktuře?"
Nechápavě jsem zvedla obočí.
,,Nevím co je struktura."
Casandra jen obrátila oči v sloup.
,,Je to něco jako pyramida všech stvoření."
,,Jo, tak o tom nevím nic."
,,A kolik toho víš celkem?"
,,Vcelku? Nic moc. Jen to čeho jsem si buď všimla, nebo mi to došlo a nebo mi někdo něco ve spěchu vysvětlil."
,,Takže máš všechno pomotaný, je mi to jasný. Pojď."
Vzala mě za zápěstí a táhla mě za sebou jako prapor do kuchyně. Tam mě jedním pohybem usadila na židli přesně před Romana, Igora a Paľa. Nějak mi došlo, že tady právě vzniknul problém. Casandra na ně začala křičet.
,,Může mi někdo vysvětlit, proč ta holka ještě nic neví?"
,,Skvelé, takže už ste sa spoznali." ignoroval Igor Casandřin vztek. Přísahala bych, že jsem v jejích očích zahlédla šlehající plameny, jako by jí nedělalo žádný problém jedním jediným pohledem Igora ugrilovat zaživa.
,,Nemyslíme si, že je dobré, aby toho vedela príliš bez toho, aby sme tu boli všetci." uklidňoval ji Paľo.
,,Čím menej toho vie, tým lepšie." dodal Roman a usmál se na mě. Pohladilo mě to u srdce, zvlášť po té hádce. Paľo si toho všiml a probodl Romana pohledem.
,,Nějak vám asi pánové nedochází, že nemáme čas. Úplněk je už za dva týdny a ona neumí nic!"
Trochu nechápavě jsem se na ní podívala.
,,A ani nic neví!" ukázala na mě když spatřila jak se na ní dívám.
,,A kde je do pekla Róza? Neměla tady už náhodou dávno být?"








Nádhera :) máš prostě talent! :)